Vnímavý návštěvník hřbitova na Vyšehradě nemůže pominout plastiku Jany Rybářové (odhalenou 6. 11. 1960), jež neúprosná smrt tragicky zmařila její nadějný životní rozlet. Jan Hána v hereččině portrétu, který vznikl z podnětu režiséra Jiřího Kršky, v jehož filmu Stříbrný vítr vytvořila jednu ze svých vrcholných rolí, doslova rozezněl struny šrámkovské poezie. V plavné křivce dívčího těla, podaného s hlubokým smyslem pro jeho čistotu a ladnost, je ztajena křehkost mladistvého vzepětí k dobru a kráse. Do tváře skloněné hlavy, lemované hustými, do uzlu svázanými vlasy, vepsala citlivá modelace sochařovy ruky vnitřní oduševnělost. Její zkoumavý, melancholický pohled, jehož meditativnost zdůrazňuje gesto levé v dlani sevřené ruky, jakoby hledal odpověď na věčnou otázku o smyslu lidského života.