Píseň o mé vlasti je alegorií plynulého toku Vltavy v postavě dívky vznášející se nad stojícím aktem Hudby.
Chtěl jsem vyzpívat to ryzí, české a básnivé ve Smetanově hudbě. Sousoší dvou dívčích postav – Vltavy a Múzy hudby - by mělo evokovat představu toku národní řeky, od jejích pramínků po skály Vyšehradu. Usiloval jsem vlastně nejen o symbol národní hudby, ale o poetické vyslovení lásky k rodné vlasti a její bytostné kultuře. (J. Hána)