českyenglish

Jan Hána – galerie soch


Hlavní navigace

  • Úvodní stránka
  • Životopis Jana Hány
  • Katalog soch Jana Hány
  • Výstavy
  • Exkluzivní nabídka
  • Kontakt

  • Jan Hána > Životopis

    Hlavní obsah

    Životopis

    Motto: „Umění je od slova umět. Formu nelze odtrhovat od obsahu a naopak.“

    Jan Hána (1927-1994)

    Jan Hána, portrét v Polské

    Socha musí respektovat všechny zákonitosti vysoké profesionality, nesmí mít nedostatky ve výtvarné formě. Musí být současná formou i obsahem, její myšlenka, která ji vlastně dala vzniknout, musí být jednoznačně srozumitelná.

    …Sochařina je dřina. Navenek se zdá, že vytvořit sochu, třeba z kamene, je těžká fyzická práce. To jistě také. Ale sochařina, jako ostatně každé umění, je především každodenní, tvrdý neustávající vnitřní zápas o nejlepší vyjádření myšlenky adekvátní sochařskou formou. Dobrý umělec je posedlý uměním, tvorbou, věnuje ji celý život. Musí při tom plně a citlivě prožívat dnešek s ostatními lidmi, chápat jejich problémy, podporovat jejich snažení, vyjadřovat je svými díly. To vše je těžká práce, která přitom přináší nejvyšší uspokojení.

    Prof. Jan HÁNA byl jedním z posledních českých sochařů vycházejících z klasické figurální školy. Narodil se 28. října 1927 v Dobronicích u Bechyně, kde začal pracovat v tamější keramické dílně. Po válce studoval krátce na Státní keramické škole v Praze u prof. V. Vokálka, a poté pokračoval ve studiu sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Karla Pokorného (1945-51) a na Výtvarné akademii v Záhřebu v bývalé Jugoslávii u prof. A. Antunace (1947-48).

    Věnoval se jak sochařské práci spojené s architekturou tak volné lyrické plastice, kterou představovaly především ženské akty. Tento žánr jemu nejbližší vytvářel mimo oficiální zadání a byl v jeho tvorbě sice méně nápadný ale nejplodnější.

    Téma ženy – múzy se soustřeďovalo kolem autorovy původní myšlenky inspirované antickým nonetem múz umění, vytvořeného již začátkem 60. let, ke kterému se autor po celé své tvůrčí období neustále vracel. Cyklus Múzy vytvořený ve dvou variantách (1961-63 a 1963-64). První verzi sochy Euterpé jako patronku poezie sochař použil roku 1965 pro Pamětní desku Fráni Šrámka.

    Vedle tohoto úplného celku devíti múz zastupují Hánovu lyrickou tvorbu solitérní sochy ženských aktů a jejich volné zpracování v různých trojrozměrných velikostech a v reliéfech. Ženské akty jsou nejčastěji ve stojící, tančící nebo sedící poloze:

    Schoulená (1960), Studánka (1958-60), Malá tanečnice (1960), Odetta (1961), Sedící tanečnice (1962), Torzo (1962), Hlava dívky (1965), Tanečnice (1966-67), Extáze (1969), Labutí píseň (1969-70), Torzo (1971), Clio (1971), Hudba (1979), Drama (1980) navazuje na kompozici Appassionaty (1965), Rozpuk života (1985), Hudba s flétnou (Euterpé) (1986), Píseň (Erató) (1986), Torzo (1992).

    V roce 1983 byl jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze. Následující rok byl pak jmenován národním umělcem a v roce 1985 rektorem AVU v Praze. V roce 1984 byl vyznamenán řádem prezidenta Venezuely „Francesco de Miranda“ za vytvoření pomníku Simónu Bolivarovi v Praze – Dejvicích.

    Mezi jeho další významná sousoší patří Radost ze života pro Park míru (Heiwa kóen) v Nagasaki (1975), Píseň o mé vlasti pro Národní divadlo v Praze (1981-83) nebo Poslední den války u Prachatic (1986), ve kterých se současně odráží jeho paralelní komorní dílo ženských figur. Kromě soukromých sbírek jsou tyto sochy ženských aktů umístěny v kulturních institucích a na veřejných prostranstvích v České republice, např. Náhrobek herečky Jany Rybářové na Vyšehradě (1957), Sedící dívka (Jarmila) v parku Kampa v Praze (1958), Melancholie v lázních Darkov (1959), Malá tanečnice před bývalým kinem U Hradeb v Praze (1961), Sedící tanečnice v Mariánských lázních (1966), Rozpuk života (Jaro) v obchodním centru Labe v Praze – Modřanech (1985), aj.

    Ke konci svého života chtěl autor znovu soubor Múz umění zrealizovat ve větším měřítku (v 80cm verzi), jenž však nakonec zůstal neúplný. Stačil jej doplnit pouze o tři nové sochy: Euterpé (1993), Polymnii (1993) a poslední Kalliopé (1994). Zemřel 20. září 1994 v Praze ve věku nedožitých 67 let.

    Svými díly je zastoupen v Národní galerii v Praze, v Galerii hl.m.Prahy, v Českém muzeu výtvarných umění (bývalá Středočeská galerie), v Alšově jihočeského galerii na Hluboké a v dalších soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

    Publikace: Jan Hána –sochařské dílo, soukromým nákladem, Praha 1994

    Obal knihy Jan Hána - sochařské dílo

    Faktografie

    1927 – (28. 10.) narozen v Dobronicích u Bechyně

    1945 – žák Státní keramické školy v Praze (u V. Vokálka)

    1945-51 – studium na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Karla Pokorného

    1947-48 – studijní pobyt na Umělecké akademii v Záhřebu v bývalé Jugoslávii u prof. A. Antunace

    1951-1994 – práce na veřejných zakázkách a komorní sochařské tvorbě

    1983 – jmenován profesorem speciálního sochařského ateliéru na Akademii výtvarných umění v Praze

    1984 – titul národní umělec

    1985 – vyznamenání prezidenta Venezuelské republiky řádem „Francisco de Miranda“ za pomník Simóna Bolivara v Praze

    1985 – jmenován rektorem AVU v Praze

    1994 – (20. 9.) zemřel v Praze

    Epilog

    „Bylo mi sedmnáct let, vůbec jsem netušil, co znamená Preisler v našem umění. Doslova mě však uchvátila jeho citovost, básnická lyrika, až chorobná něčím nevyslovitelným. Mám-li se doznat, co podnítilo ve mně zanícení pro výtvarné umění, pak na prvním místě musím jmenovat Preislera.“

    Kresba Jarmily


    Patička

    © Jan Hána | Web | Kontakt